Hráčská kariéra

Dumarse draftoval v roce 1985 tým Detroit jako 18. v pořadí a s Pistons pak strávil celou svou kariéru od roku 1985 až do roku 1999. Jako hráč se dvakrát stal šampiónem NBA (1989 a 1990) a dokonce byl zvolen nejužitečnějším hráčem finále 1989, dosahujíc průměrů 27,3 bodů na utkání, v sérii ve které Pistons ve čtyřech zápasech přejeli Los Angeles Lakers.

Společně s Dennisem Rodmanem byl následující sezonu jedním ze základních stavebních kamenů kouče Chucka Dalyho, který naordinoval týmu neprostupnou obranu. Ta našla uplatnění především v konferenčním finále proti ofenzivní hře Chicaga Bulls (série 4-3 na zápasy - v rozhodujícím sedmém finále 93:74). Recept na úspěch byl prostý: obrana, obrana, obrana a také větší využívání ostatních hráčů, namísto neudržitelného Michaela Jordana. Podle samotného Jordana byl Dumars nejlepším obráncem, se kterým se kdy v NBA setkal. Dumars získal druhý prsten šampióna NBA ve finále s Portlandem Trail Blazers, když se jeho týmu podařil husarský kousek, třikrát v řadě zvítězit v Oregonu a slavil po výhře 4-1 na zápasy.

V průběhu své kariéry byl šestkrát zvolen do All-Star týmu a čtyřikrát do nejlepšího obraného týmu v NBA. Ve čtrnácti sezónách zaznamenal celkem 16 401 bodů, na koš asistoval 4 612 krát, měl 2 203 doskoků a 902 získaných míčů.

Přestože byl členem takzvaných "bad boys", proslulých svou agresivní obranou a neutuchajícím motorem, jeho osobnost je známá svojí bezúhonností a tichou povahou. Byl prvním výhercem ceny pro sportovce roku NBA (cena právě za povahové vlastnosti), později pojmenované jako "Cena Joe Dumarse".

Jeho dres s číslem 4 byl v roce 2000 slavnostně vyvěšen ke stropu haly v Detroitu a populární "Joe D" je také jediným hráčem Pistons, který kdy tohle číslo na dresu nosil.

V roce 1994 si zahrál za reprezentaci USA na Mistrovství světa v Kanadě, kde získal zlatou medaili.