Fenomén LeBron James. Nenávisti bylo dost, pokloňte se králi

12. 01. 2016, 12:00 » Komentáře - Autor: Šimon Sedlařík


Komentáře
(zdroj obrázku: nbasket.cz)

Máš Like tlačítko pořád aktivní? Ano? Tak na něj klikni a přidej se k dalším fanouškům na Facebooku. Žádná novinka z NBA Ti už neunikne.
O tom, že nejfenomenálnějším basketbalistou všech dob je Michael Jordan, není pochyb. Téměř nebranitelný herní styl, přínos basketbalu, rozšíření povědomí o NBA do celého světa i celková záře jména, to byl v Michaelově éře zcela revoluční počin. A to už před ním v NBA hrály "jó nějaké" legendy! "Trénuj, trénuj, hochu. Však ještě budeš jako ten, jak se jmenuje, Mišel Džorden, ne, nebo jak to je, ten vysoký černoch v Americe, však víš, ne?" smál se na mě asi sedmdesátiletý soused v nejmenované zapadlé vesničce, kde jsem si jako malý kluk o letních prázdninách házel na koš, vytvořený ze starého kola a přibitý k nejstabilnější třešni, přičemž jsem si představoval, jak válím v dresu Bulls s třiadvacítkou na zádech a porážím, stejně jako MJ, Jazz s duem John Stockton - Karl Malone. Věděl jsem. I tento úsměvný moment svědčí o galaktické velikosti basketbalisty, jenž udal v NBA směr, na který se prozatím nikdo na světě nebyl schopen dostat. Alespoň tedy podle většiny veřejného basketbalového mínění, ke kterému se já neřadím. Nechci říci, že se s mainstreamovým názorem zcela rozcházím, v lecčem však mám poněkud odlišný pohled. A především, dostanu-li se už nyní k hlavní náplni mého článku, mi vadí všudypřítomný "hejt" (odpusťte mi tento nespisovně počeštěný anglicismus, ale pro tuto situaci sedí perfektně) na LeBrona Jamese, který je neopodstatněný, vágní a především stále se opakující. A v neposlední řadě jednostranný a nepravdivý. Přesně proto jsem se rozhodl stvořit tento příspěvek - připomínám, že se jedná výhradně o můj osobní pohled a nechci jej utvořit pouze na základě číselných statistik, proto jsem také otevřený jakékoli duchaplné diskusi. Sto lidí, sto chutí, jak se říká, s čímž souhlasím.

Jak začít? Úplně jednoduše. Nejlepším basketbalistou historie je pro mě už nyní LeBron James. A to především z důvodu jeho komplexnosti. Nemám na mysli pouze basketbalové dovednosti, ale rovněž i reprezentativní lidské stránky, díky kterým mě ikona Cavaliers čas od času opravdu dostává do kolen. Hned na začátku připomínám, že jsem věrným a zarytým fanouškem Mavericks a mým vzorem je už přes patnáct let Dirk Nowitzki. Nicméně to, co rodák z Akronu v posledních letech předvádí, mě čím dál více utvrzuje v názoru, že přesně takto by měla vypadat opravdová, pamětihodná superhvězda. Při vší úctě ke všem ostatním. A ano, to i přesto, že ani Jamesovi se nevyhnuly skandály a některá velkohubá prohlášení ("The Decision" si pamatujeme všichni a tetování "The Chosen One" také není zrovna dvakrát korektní, i když je podle mnohých trefné), ale na druhou stranu, kdo z nás je dokonalý?



Začněme však basketbalovými dovednostmi a mými názory na ně. Úplně lakonicky bychom pro začátek mohli říci, že James není hráčem, který by v některé dovednosti výrazně vynikal nad jiné (jako je střelba Stephena Curryho téměř odkudkoli, jako býval doskok Billa Russella, jako bývala schopnost Johna Stocktona najít volného spoluhráče, jako bývaly útočné "dead-eye" schopnosti Michaela Jordana, jako je neuvěřitelné srdce Kevina Garnetta, jako bývala urputná buldočí obrana Dikemba Mutomba,... A tak bychom mohli pokračovat), všechny však i přesto zvládá vysoce nadprůměrně, a právě to z něj dělá jedinečného hráče, jakým je. LeBron je zkrátka mixem dovedností, který je svým způsobem jedinečný. Je hráčem, který je schopen hrát v útoku téměř na jakékoli pozici, jenomže zároveň je hráčem, který je schopen rovněž každou pozici (kromě centra, buďme realisté) ubránit. Nasaďte Jamese na rozehrávače, křídlo nebo vysoké křídlo, problém prosadit se budou mít všichni. LeBron je dále hráčem s kariérním průměrem téměř sedmi asistencí na utkání, přičemž v loňském play-off, kde musel paradoxně tahat při absenci dalších dvou hvězd Cavs téměř vše sám, měl na kontě číslo 8,4. Tolik jen k úzkoprsému názoru, že "James neumí přihrávat", který jsem už slyšel nejednou. Vždyť to je více, než mají někteří ryzí rozehrávači...

Na skok se vrátím k loňskému finále Golden State Warriors - Cleveland Cavaliers. Bez debat - Warriors si výhru zasloužili. Skvělý výkon v základní části (67 vítězství), podpořený MVP Stephenem Currym (o zisku této ceny bych rovněž polemizoval, a ne v porovnání s Jamesem, nicméně to už je zase slovo do jiné "pranice"), jenž zažil vynikající sezónu, jeden z nejširších kádrů ligy, jedna z nejlepších obran... Už od začátku play-off nebylo pochyb, že GSW si jdou pro úspěch, otázkou pouze bylo, zdali někdo bude tak silný, že se pokusí jejich cestu zkomplikovat. Komplikace byly, ne však výrazné, a tak Cleveland ani v roce 2015 neslavil svůj vytoužený první titul v historii. Nejužitečnějším hráčem finálové série se stal Andre Iguodala. A přesně tady bych se pozastavil. A pomohu si k tomu citátem z SB Nation těsně před šestým utkáním: "Historie tvrdí, že LeBron James nemá šanci být MVP finále, jestliže Cavaliers prohrají. My si myslíme, že historie by měla být ignorována." Před posledním zápasem měl hvězdný Cavalier průměry 36,6 bodů, 12,4 doskoků a 8,4 asistencí. Pouze Michael Jordan, Shaquille O'Neal a James Worthy dosáhli podobných čísel v zápase mezi dvěma nejlepšími, avšak každý v jediném utkání a naposledy se tak stalo v roce 1986. James tohle dělal každý zápas. Cavs měli pořád relativně slušný tým, i přes zranění tahounů, ale na Golden State s širokou rotací a několika výbornými hráči ve skvělé formě zkrátka neměli. MVP jak MVP, volbu nechám na každém z vás, ale ptám se - co víc by měl hráč dělat, aby ho lidé konečně uznali jako naprostou legendu? Jako výkon, který v basketbale (alespoň v horizontu od dob, které jsem před chvílí zmínil) nemá obdoby? I když prohrál? Když dokázal nastřádat mj. 20 bodů, 8 doskoků a 8 asistencí za poločas, což od doby, kdy vstoupil do ligy, nedokázal nikdo v žádném duelu??? A tady je další z věcí, která je sice také dost diskutabilní a "coby, kdyby", ale podle mého názoru odráží pravdu stejně jako zrcadlo. LeBron James je jediný hráč v současné éře NBA, který, ať už by hrál v jakémkoli týmu, pozvedne svou hrou kvalitu kádru minimálně na úroveň týmů druhého kola play-off. To, při vší úctě, by svými kvalitami nedokázali Curry, Durant, Westbrook, Harden ani nikdo jiný. Nic nikdy samozřejmě nezáleží na jednom hráči, ale LeBron je, dá se říci, "X-Faktor", který nemá obdoby.



Zde se dostávám k dalšímu kameni úrazu. Mnoho lidí, sledujících NBA, zarytě tvrdí, že James nemůže být (a nikdy nebude!) řazen mezi společnost legend, tím spíš vedle samotného velkého Michaela, protože jeho finálová bilance zní 2-4, kdežto Jordanova 6-0, Bryantova 5-2 a podobně... Tohle ale v žádném případě nemůže být směrodatná statistika! Sledujeme snad tenis, aby vše záviselo na umu jednotlivce? Stejně byste mohli říct, že se mezi legendy neřadí John Stockton, Elgin Baylor, Charles Barkley, Karl Malone, Steve Nash, Pete Maravich, Dominique Wilkins, Reggie Miller, Patrick Ewing a další. Nikdo z nich dokonce nemá ani jeden prsten, přesto všichni vědí, že se jednalo o výjimečné hráče. Ani Michael Jordan by nezískal šest prstenů, ale třeba jen tři, kdyby kolem sebe neměl výjimečný tým, jaký měl (a kterému se herní dominancí bezpochyby blíží současní Warriors). Ano, kdyby, kdyby. Stejně tak bychom se mohli dohadovat, že třeba takový Chris Paul není nejlepším současným ryzím rozehrávačem v horizontu, dejme tomu, posledních pěti, šesti let. A proč? Protože nemá prsten? Vždyť to je nesmysl, basketbal je týmový sport a sami vyhrávat zápasy opravdu nemůžete, navíc v play-off. Potřebujete tým, chemii, štěstí... Nemůžete, dokonce ani jste-li Michael Jordan nebo LeBron James (a to i navzdory tomu, co jsem tvrdil před chvílí, tedy že LeBron je schopen pozvednout každý kádr v podstatě sám). A pokud se tak občas stane, je to prostě výjimečná situace, která však potvrzuje pravidlo.

Obrana Garyho Paytona na MJ ve finále 1996:



A ještě jedna věc, související s výše umístěným videem, které jsem se chtěl vyhnout, nicméně nedá mi to. Velice často v poslední době slýchávám (i když jsem to zaslechl už dříve), že LeBron James by byl v Jordanově éře pouze průměrný hráč. Sami vidíte (i víte), že obrana v dřívějších dobách byla mnohem tvrdší, zákeřnější a především se nepískal každý kontakt jako dnes (což je pravda, dnešní NBA je nejen v posuzování kontaktů, ale třeba i při udělování technických chyb občas nepochopitelná). A že "kdyby LeBrona bránili jako Jordana, maximálně by se rozplakal". Opravdu by LeBrona bránili jako Jordana? Ani jeden z jejich herních stylů se absolutně nedá porovnávat. A z čeho lidé soudí, že by James odcházel z každého souboje jako zpráskaný pes? K tomu mám dvě poznámky. Vadí mi, že se o dřívějších dobách mluví téměř jako o basketbalu z jiné planety, a to nemám na mysli ten legrační, "spacejamovský". Jak mohou lidé vědět, že by se James neprosadil? Jak mohou vědět, že by hvězda s tak silovou hrou, jež se brání jen horko těžko už x let, nezapadla právě do mnohem kontaktnější minulosti, když právě již několikrát zmíněný kontakt ve hře do koše vyhledává? Vždyť i Warriors 2014/2015, podle odborníků jeden z nejlepších týmů, které kdy získaly titul, měli s defenzívou na Jamese problémy, a to mají v kádru hned několik hráčů, kteří jsou schopni bránit téměř kohokoli - Draymond Green, Klay Thompson a především Andre Iguodala. Ten nakonec přece jen pomohl redukovat Jamesovo procento na číslo, díky němuž Warriors vyhrávali i přes nepříliš oslnivou formu Stephena Curryho, i tak se však možná zapotili více, než by čekali. Ano, nakonec to byl rozhodující faktor, ale opět - jeden člověk zápasy nevyhrává. Rozumím, že srovnávání a přirovnávání je atraktivní a neodmyslitelné, zvláště, když se jedná o takové hráče, měli bychom se však zamyslet nad tím, kdy smysl má a kdy nikoli. NBA jde neustále kupředu, hra se vyvíjí, proměňuje a odlišuje od dob dřívějších, proč se tedy stále vracet do minulosti? LeBron vládne současné éře, a to způsobem, jenž nemá konkurenci. A to je vlastně vše, co bych k tomu chtěl říci, neboť do sáhodlouhých úvah o basketbalových srovnáních obou basketbalistů se, podle mého přesvědčení, rozhodně nehodlám pouštět. Někdy si v takových případech vzpomenu na vtipálka Joea z jedné fan stránky o NBA, který mj. nedávno napsal:

JOE'S ROOKIE OF THE YEAR LADDER:
1) MICHAEL JORDAN
-Hasn't played a single second since 2003, still deserves this award.
Co dodat.

Druhou věcí je, a ta s tím úzce souvisí, že lidé neustále zpochybňují Jamesovy kvality na základě tzv. floppingu. To mi přijde přinejmenším úsměvné. Ano, LeBron floppuje, stejně jako floppuje valná většina celé ligy. Flopping (nebo chcete-li, simulování) tady byl, je a bude. Ať už jsou tyto činy potrestány, nebo ne, k dnešní NBA zkrátka patří a bohužel jej nelze vymýtit. Ale proč se všichni pozastavují tak dlouho pouze u LeBrona? Ano, protože je to prostě LeBron. A tečka. Až takhle jednoduché to je. "Haters gonna hate." Pokud jsem se někdy účastnil diskuse, popř. si pročítal příspěvky na diskusích pod články, kde by se mj. probírali hráči jako Dennis Rodman, Robert Horry, Derek Fisher, Manu Ginobili, Bill Laimbeer či třeba Vlade Divac, NIKDY jsem snad nezaslechl ani nezahlédl (nebo si to alespoň nepamatuji) zmínku o tom, jak velcí floppeři to byli. Vždy to byl pouze basketbal a úspěchy, kterých dosáhli, resp. jejich velké chvíle, nikdy jsem ale nezaslechl tolik hanění kvůli floppingu, jako právě u Jamese. Dvojí metr?



Jak jsem ale avizoval, cílem tohoto článku není jen tvrdošíjně porovnávat a obhajovat Jamesovy kvality na úkor ostatních basketbalistů, nýbrž vysvětlit, proč jej mám za největší hvězdu všech dob. Některé mé názory, čistě se týkající basketbalu, jsem už nastínil. Podle mnohých je však i dnes James jednou z nejnafoukanějších hvězd NBA i celého zámořského sportu a řada lidí mu zkrátka nemůže přijít na jméno. Já si však myslím, že jakékoli období revolty, nafoukanosti či čehokoli dalšího, co by na něj mohlo vrhat špatné světlo, má už dávno za sebou. Jistě, občas se stane něco, díky čemuž trn v oku každého "nepříznivce" zase o něco povyroste, ale ruku na srdce, které velké hvězdě se občas něco podobného nepřihodí? Dokonce ani Lionelu Messimu, jenž je prototypem "sportovce-slušňáka", se určité excesy nevyhnuly...

Začnu paradoxně od konce. Nedávno James dokázal pohnout "s davy", když byl zveřejněn jeho dopis Emanuelu Duncanovi, devatenáctiletému chlapci, jehož Duchennova svalová dystrofie odsoudila navždy k životu na vozíčku. Co je na této nemoci ještě horší? Postižení se většinou dožívají sotva dvaceti let. Duncan chtěl být vždy trenérem amerického fotbalu a je s nemocí odhodlaný bojovat, což dokazuje i věta novináře Gregga Doyela: "Emanuel Duncan doesn't have hopes. He has plans." Jeden z jeho plánů (vytvořil si tzv. bucket list, tedy seznam věcí, které by chtěl udělat před svou smrtí) bylo potkat LeBrona Jamese. "Můj seznam znamená potkat LeBrona Jamese. To je jediná věc, kterou chci opravdu udělat. Potkat LeBrona. Je to můj vzor. Inspiruje mě naprosto ke všemu. K tomu, abych byl dobrý člověk, abych upřednostňoval jiné před sebou, abych žil svůj život a dělal, co mě bude dělat šťastným. Kdybych se potkal s LeBronem Jamesem, uchvátilo by mě to. Nežádal bych o nic víc."

Jakmile se o jeho přání James dozvěděl, zavolal Jedu Richmanovi, trenéru z univerzity v Indianě, kde Emanuel působí (dnes už bohužel pouze jako asistent trenéra na lavičce) v místním fotbalovém týmu. Vše se o něm dozvěděl a rozhodl se mu napsat dopis. "Jsem v pozici, kdy cítím velkou zodpovědnost za fanoušky, jejichž jsem vzorem. Je to něco, co beru opravdu velmi, velmi vážně. Vím, že na světě je mnoho dětí, které chtějí něco podobného, tedy potkat své idoly, ale tohle je naprosto jedinečný případ a hodně pro mě znamená," řekl ještě předtím, než začal psát. Vyznal se k velkému obdivu k tomu, jak zvládá svou situaci, sdělil mu, že naopak Emanuel inspiruje velkou měrou právě jeho. Jako dárek přibalil boty, podepsaný dres, sluchátka a náramky I Promise, tedy něco, co muselo Emanuelovi udělat opravdu neuvěřitelnou radost. Druhého února hrají Cavaliers v Bankers Life Fieldhouse, kde se James hodlá s Emanuelem potkat osobně, nabitý sezónní program mu totiž bohužel dříve tento krok neumožňuje. Emanuel, kterému se prý momentálně vede dobře, už má dávno tento den označený v kalendáři. Slyšet podobné příběhy je něco naprosto fantastického a naprosto se ztotožňuji s Doyelem, jenž ex post prohlásil: "Nikdy neříkejte, že LeBron není hrdina. Ne mně."



Tento příběh však není jediný, za srdce může vzít i další, ten už však radostný konec nemá. Lauren Hill, jež vloni podlehla nádoru na mozku, si splnila velký sen a nastoupila v NCAA, více už toho ale nestihla. Po její smrti se k všeobecnému smutku vyjádřil i LeBron, který jí vzdal hold v několika Tweetech. Více o Lauren Hill a celé situaci si můžete přečíst zde. Leckdo by možná řekl, že se jedná o prázdné gesto, já si to však nemyslím. Vyjádření úcty i smutku si vždy zasluhuje velký respekt a jestliže to udělají ti, kteří mohou inspirovat tolik lidí, je to vždy jen dobře. A pokud někdo řekne, že James si chtěl na celém případu pouze "zviditelnit jméno" nebo "nahonit triko", jak jsem také někde četl, tak charakter chybí právě jemu.

Pojďme však k něčemu veselejšímu. Před sezónou daroval rodák z Akronu v rámci své již zmíněné kampaně I Promise 87 miliónů dolarů místní univerzitě, aby studentům, kteří si nemohou dovolit nákladné studium, pomohl splnit jejich sny. Bylo spočítáno, že za tyto peníze si bude moci celé, pětileté studium dovolit až 2 300 mladých lidí. "Existuje důvod, proč dělám to, co dělám," prohlásil James v den oznámení daru. "Tito studenti mají své velké sny a já jsem více než šťastný, mohu-li jim pomoci jich dosáhnout. Samozřejmě, budou si muset vše zasloužit, ale mám velkou radost, když vidím, že děti si uvědomují, kde je jejich budoucnost." Michelle Campbell, jednatelka The LeBron James Family Foundation, z níž peníze půjdou, pak uvedla: "Posláním naší organizace je pozitivně ovlivnit životy dětí a mladistvých prostřednictvím vzdělávání. Jsme přesvědčeni, že vzdělávání a aktivní, zdravý životní styl je pro jejich vývoj rozhodující." Tohle je prostě naprosto skvělé.

Jak James v minulosti proměnil některé okamžiky v nečekané až trapné, tak poslední dobou ukazuje, že postupem času vyzrál opravdu jako víno a v současnosti dělá rozhodnutí, která jsou mnohem přijatelnější až neopakovatelná. V polovině prosince hráli Cavaliers na horké palubovce v Bostonu, kde během utkání kameramani zabrali Aarona Millera, paraolympionika a středoškolského studenta, jenž v posledních letech prodělal několik onemocnění mozku, přičemž částečně ochrnul. LeBron, jakmile během utkání uviděl na obrazovce jeho mikropříběh, nelenil a vydal se šestnáctiletému chlapci vzdát hold. Zdánlivě maličkost, ale uvědomte si - ne každý by to udělal. Ne každý by se sebral a běžel k chlapci, ne každého by v mžiku napadlo, že taková "prkotina" může jednomu člověku proměnit obyčejný zápas v životní zážitek. Je obvyklé, že se celebrity angažují v mediálních kampaních k vyjádření podpory (vzpomeňme na nedávný masakr v Paříži), ovšem zdaleka ne všichni dělají to pověstné "něco navíc". To ale není vše.


Jakmile totiž duel skončil, James se sebral a místo do šatny zamířil opět k chlapci, se kterým se již dříve během zápasu setkal. Zul si boty a na památku je Aaronovi věnoval. "Viděl jsem, že Aaron nosí moje boty (Nike Zoom LeBron Soldier 8 Flyease - pozn. red.). Navrhl jsem tyto boty především pro děti, které nemohou nosit klasickou obuv. Rád vidím, když slouží svému účelu. Když jsem viděl jeho příběh, bylo to jako, nevím, jako kdybych byl jeho součástí. Abych mu prokázal respekt, prostě jsem mu dal i své zápasové boty. Přijal je s radostí. Tohle nebylo pro vás, chlapi, nebo pro fanoušky. Jen pro něj." Na videu můžete vidět radost, kterou chlapci, byť nosícímu dres Celtics, setkání s ikonou Clevelandu udělalo. Jak velká asi musela být, když dostal LeBronovu zápasovou obuv? Mimochodem, Kerry Magro, jeden z členů nadace za pomoc lidem s autismem, napsal po utkání Jamesovi dopis jako poděkování, že pomáhá lidem, kteří to opravdu potřebují. Publikum v TD Garden zase jeho krok ocenilo tzv. "standing ovation". Protože, jak už bylo zmíněno - takové věci mohou na první pohled vypadat jako malichernost, ale jejich důležitost je nepochybná. "Mám Tě rád, chlapče. Pokračuj v porážení nerovnosti, pokračuj v tom, že jsi inspirací pro nás všechny, a pokračuj na své cestě a snaze stát se velikým," vyvěsil James ještě později na svém Instagramu fotku s Millerem.



Ke speciální obuvi, o které už padla řeč, bychom na závěr měli dodat trochu více. Jedinečné boty vyvinula společnost Nike pro sportovce se speciálními potřebami, a to ke konci roku 2012, když mladík Matthew Walzer, chlapec s mozkovou obrnou, napsal dopis, ve kterém vyjádřil přání podobné boty vlastnit. Se svou nemocí si totiž nemohl dovolit zavazovat si tkaničky, protože po chvíli mu začíná tuhnout a slábnout veškeré svalstvo. "Mým snem je jít na vysokou a sportovat, aniž bych se musel obávat, že za mnou každý den bude muset někdo chodit a zavazovat mi boty," stálo v dopise. "Jako teenager, který chce být soběstačný, to shledávám jako frustrující a občas i trapnou věc."

Dopis se dostal do správných rukou, Tobie Hatfield, designer právě pro Nike, začal chlapcův sen převádět v realitu. "Když říkáme 'Pokud máš tělo, jsi sportovec', tak to platí skutečně pro každého," tvrdil tehdy, když zároveň přiznal, že podobná myšlenka jej napadla už dříve. Pomoc tomuto projektu přislíbil okamžitě i LeBron (mimochodem Matthewův oblíbený sportovec), jehož originální obuv se pro tento projekt začala přepracovávat.

"Inspiroval nás všechny u Nike, abychom mohli přinést něco speciálního pro masu lidí," komentoval později James celý experiment. "Jsem velmi poctěn a cítím se požehnán, že právě moje bota je součástí celého projektu. Něco takového je zážitek na celý život."

Emotivní promo video Nike k již zmíněné obuvi:



Co říci na závěr? Je toho samozřejmě mnohem víc, od nejrůznějších charit a spoluprací až po přednášení na Harvardu, nemá smysl zde vypisovat vše. Už tak je můj příspěvek dlouhý víc než dost a k nástinu mého osobního názoru bezpochyby stačí. Je mi jasné, že se mnou spousta lidí nebude souhlasit. Vím, že mnoho z vás okamžitě namítne, že pomineme-li basketbalové pře, tak Michael Jordan (a samozřejmě i další sportovci) se v charitativních projektech angažoval také. Ano, samozřejmě vím, že MJ byl a je součástí několika desítek projektů na pomoc lidem, mám přehled o tom, že každým rokem věnuje milióny na nemocnice, mládež, pomoc lidem v Africe a podobně. To je naprosto skvělé a bezpochyby si to zaslouží to nejvyšší možné ocenění lidí na celém světě. Co víc může existovat, než pomoc ostatním v nouzi?

Jenomže... Mám-li být upřímný, to, co dělá James, je mi ještě o trochu bližší. Je pro mě prototypem příkladného sportovce, který dominuje jak na palubovce, tak i mimo ni. Je samozřejmě možné, že Jordan a další to v dřívějších dobách dělali zrovna tak dobře, ne-li lépe (samozřejmě mám povědomí o basketbalu v minulosti, ale přece jen žiju v poněkud odlišné době), nicméně já v současné době nevidím nikoho, kdo by v určitém sportu takto dominoval (a tím nemyslím pouze poslední rok, pro rejpaly, všichni víme, že momentálně Warriors nemají konkurenci) a k tomu dělal již zmíněné věci "navíc", které by veřejnosti až tak moc utkvěly v paměti. A vzhledem k tomu, že je mi teprve pětadvacet let, tak je dost dobře možné, že to nejlepší z NBA jsem kvůli svému mládí zmeškal.

To však nemění nic na tom, že LeBron James je jedním z nejlepších basketbalistů historie (a jak jsem řekl - podle mě, díky své herní komplexnosti, nejlepším) a tím, co dělá, také skvělým člověkem a mužem činu. Nemusí mít x titulů k tomu, abych uznal jeho mnohdy neuvěřitelné basketbalové dovednosti, nemusí denně sypat miliardy na charitu, abych už dávno věděl, že pro veřejnost dělá opravdu hodně. Protože, jak jsem řekl, to, co z něj dělá nejlepšího ze všech, jsou mnohdy právě ty maličkosti. Pro někoho nedůležité, ale pro mě jednoznačně rozdílové.

"... this is all that matters to me! http://usat.ly/1LlyiaF @LJFamFoundation #IKnowMyPurpose #StriveForGreatness"


Nejčtenější články v sekci Komentáře

Komentáře

5 vecí, ktoré ma zaujali/sklamali za posledný týžd...

Playoff je v plnom prúde, boje o postup do konferečných finále naberajú na obrátkach. Ja by som sa chcel v dnešnom komentári pozri...

> CELÝ ČLÁNEK

Komentáře

5 vecí, ktoré ma zaujali/sklamali za posledný týžd...

Poznáme troch konferečných finalistov, na Východe si ešte Cleveland musí počkať, či ho vyzve Toronto alebo Miami, naopak na Západe...

> CELÝ ČLÁNEK KLUB NBASKET

Komentáře

5 vecí, ktoré ma zaujali/sklamali za posledný týžd...

Po týždňovej odmlke Vám prinášam rozšírenú verziu môjho pravidelného stĺpca a tentokrát nie piatich, ale až deviatich vecí, ktoré ...

> CELÝ ČLÁNEK

Nejčtenější články na Nbasket.cz

Philadelphia 76ers

Óda na tankování? Sixers mají jedničku draftu!

Po radikálním kroku a až obdivuhodné strategii tankování (eh, pardon, chtěl jsem říci přestavby týmu), byla Philadelphia 76ers po ...

> CELÝ ČLÁNEK KLUB NBASKET

Houston Rockets

Pro Rockets se rýsuje nová posila

Po úvodních jedenácti zápasech této sezóny se organizace Rockets rozloučila s trenérem Kevinem McHalem a po čtyřech sezónách ho do...

> CELÝ ČLÁNEK KLUB NBASKET

San Antonio Spurs

Peníze v životě nejsou všechno, říká Durant

Kevin Durant se v létě stane volným hráčem na trhu a zájem bude určitě obrovský. Výše platu ale zdaleka nemusí ovlivnit jeho rozho...

> CELÝ ČLÁNEK KLUB NBASKET

Diskuze k článku


DOPORUČUJEME
Fanobchod.cz - největší obchod se sportovními suvenýry. NHL, NBA, NFL, MLB, fotbalové kluby a jezdci NASCAR. NBA dresy, NBA trika, NBA kšiltovky, NBA hodiny, NBA obtisky, NBA vlajky a mnoho dalšího.
Sledujte také: NHLportal.cz, NHLtip.com
White Rock čistič

Uživatelské menu

Vyhledávání

Hledaný výraz:

Nejtipovanější zápasy

Domácí-Hosté 12
Golden State GSW - CLE Cleveland81

Narozeniny hráčů

31.05.Harpring, Matt40 let
31.05.Robinson, Nate32 let
31.05.Edwards, Shane29 let

Aktuální přestupy

Aktuální zranění

16.05.BOSOlynyk- rameno
10.05.DALHarris- palec na ruce
09.05.CHAWalker- koleno
08.05.MIAWhiteside- koleno
01.05.WASWall- koleno
01.05.SACCasspi- svalové zranění
01.05.DALLee- pata
>> všechna zranění

Aktuální série

Nejnovější komentáře

23.05.2016 07:59 - mika - ... po třetí čtvrtině o 37 bodů, kdo by to byl řekl po tom 1.zápase na SAS [Hlavní diskuze]
25.04.2016 22:21 - Redakce Nbasket.cz - Dobrý večer, děkujeme za upozornění. Chybějícího hráče u jednoho zápasu jsme při... [Nbasket poradna]
25.04.2016 22:21 - Redakce Nbasket.cz - Dobrý večer, děkujeme za upozornění. Již jsme chybu napravili. [Nbasket poradna]
24.04.2016 18:10 - yen_blond - pep*** je solidní kopírák tiketů :-D neumíš si vytvořit svůj? Myslíš, že když ok... [Hlavní diskuze]